To NIC které obsahuje vše
Víte proč společnost nás učí všem těm věcem ?
Jako je styl, mluva, správná chůze správný úsměv, vhodná značka oblečení?
To abychom zapoměli. že na tom nezáleží a začli se pořád strachovat, zda jsme v pořádku...zda jsme někoho neurazili, zda jsme neudělali špatný dojem.
Obecně vzato, nikdy se nezavděčíte všem, takže tuto starost vám ráda rovnou vezmu. Je to zbytečné.
Mno a když tohle opustíme, zbyde nám to ryzí.
To opravdové a autentické.
To o čem píšu pořád a pořád a pořád dokola jako idiot. A to co vy čtete pořád a pořád.
Jenže dokud to neuděláme jsou to jen slova. Nic víc. Někoho možná inspirují, někoho možná urazí.
To je na to jak to si to vy interpretujete a to je pouze vaše volba a nikdo nemá právo Vám ji brát.
A teď když jsme si toto urovnali. zpátky k pointě.
Když nemáte odvahu jít do svého nitra, nemáte žádnou odvahu.
Opravdová odvaha může vycházet pouze z nitra. Všechno ostatní jsou kecy, jsou činy kterými jako děláme že jsme nějak ušlechtilý, zachraňujeme lidi kteří o to nestojí a nebo pomáháme tam kde je naše pomoc vítána.
Jenže když dáte pryč všechno tohle nezbude vám nic. Proto všichni děláme všechno, abychom nedošli k tomu nic.
Ono nic je velicé děsivé. Je prázdné a přitom plné klidu. Je tiché a přesto vnímáte svůj hlas. A je nekonečné a přesto se v něm cítíte doma.
Ono nic je to jediné, které Vás vlastně pohání k dělání šíleností, dokud jich nemáte plné zuby. Ono nic čeká až se vyčerpáme děláním všech těch kravin a dojdeme k podstatě.
Je v pořádku když k ní nedojdeme.
Většině z nás se opravdu nechce.
My jako lidský druh jsme upřímně dost líní co se týče změn a většinou k nim jsme donuceni okolnostmi.
Jen málokomu se chce vykračovat do temnoty s nadšením, jaké poznání ho tam čeká, jen tak dobrovolně.
Obecně lidé neradi riskují své jistoty, které jim pomáhájí v tom, že dávají jejich životu jistý řád.
Což je taky v pořádku. A když někteří z nás přijdou o tento řád, nezbude jim než buď zahořknout a nadávat a nebo projít těmi dveřmi temnoty k vlastnímu srdci.
Dobré i špatné na tom je, že vždy jsou tam další a další dveře. Jako v životě. Vždy se otevírají nějaké další. A když hledání když život skončí, dojdeme opět k tomu nic. K tomu nic ale můžeme dojít i během života. A z toho klidu čerpat sílu.
Ono vlastně ta síla vás prostoupí. Automaticky.
Zní to trochu temně a ponuře. Je to ale velmi hezké a přirozené.
V tomto nic jsme se pohybovali jako děti totiž velmi často. I proto jsme měli tolik energie.
Velmi příjemný stav můžeme i zažívat když děláme něco co nás baví, při čem zapomínáme na čas.
Toto nic je tomu blízko, ale není to stejné.
Toto nic přijde když smažete všechny jistoty, plány a otevřete se všem možnostem a sobě.
Najednou zjistíte že nemusíte vůbec nic.
Naprosto nic.
Prostě nic.
Teď někteří z vás namítají - no jo ale co děti, co hypotéka, co práce, co partner, co můj pes a tak dál.
Dobře tak si teď představte, že vás přejel autobus.
Nedělejte nic hloupého, jen si to představte.
Tak. Teď - všechny vaše povinnosti za vás přeci někdo převzal že?
Není to třeba ideální řešení. ale na někoho jiného vaše povinnosti padly.
Tak teď nechte věci být.
Všechno nechte být.
Najděte si jen 4 minuty pro sebe. Nic víc.
Teď máte tu chviličku.
Přejel vás ten autobus.
Už neexistují povinnosti.
Existuje jen to co vy ste chtěli během života stihnout a nestihli. Co vás mrzí, že ste neudělali?
A kdyby byla možnost že přijede záchranka, nahodí vaše srdce a vy dostanete druhou šanci.
Co přesně byste udělali?
Jaké kroky byste podnikly?
Vyserte se na to co nejde.
Co byste chtěli?
Jde to aspoň částečně zapasovat do reality?
Alespoň něco z toho?
Co doopravdy chcete?
Anna Gaia Rose
2024 ©