Pasti tzv. duchovního života
Duchovní život je hrozně in, vidíte všude spoustu duchovních témat, duchovních rádců a vůdců a tak dál. Jenže informace nejsou tříděny a lidé často nepoznají rozdíly, dokud si neprojdou špatnými zkušenostmi. Potom lidi, kteří umí a kteří dělají, že umí rozeznají. Já opravdový život, raději nazývám pokojným životem, nebo prostě jen životem. Aby člověk byl celistvý je třeba, aby se rozvíjel celkově, na úrovni těla, emocí i ducha. A to vše je jeden člověk, jeden celek. Není třeba to takto oddělovat. Jednoduše když člověk žije život, buď existuje jako nějaká personna jako nějaký model vzorců, které viděl, nebo žije - žije jako on sám, svůj vlastní neopakovatelný život.
Duchovní život , není vůbec duchovní, je to ta samá smyčka, ten samý vzorec jen schovaný za jinou frázi, za jakoby jiný účel, ale výsledek je stejný. Pocit viny, pocit že člověk není dost dobrý, že ještě musí zvládnout to a to, aby byl našel klid. Namísto toho, aby se naladil na klid, tak se svůj klid snaží dohonit.
Jaké jsou nejčatější smyčky:
- vyřešte si vztah s rodiči. Což neznamená že se musí vyřešit i v reálném světě. Myslí se tím vyřešte si vztah k nim v sobě, ve svém nitru.
- Milujte všechny bytosti - to vás zcela zajisté dovede do slepé uličky. Nelze to uskutečnit. A budete si vyčítat, že ještě nemilujete všechny. Takže je to opět iluze skrývající ve výsledku vinu.Víte kdyby Ježíš nebo Buddha nebo kdokoli osvícený viděl, jak někdo někoho mlátí, on by určitě nepřišel obejmout člověka s nožem zakřičel by, a buď by se postavil na obranu nebo by zavolal někoho, kdo by zakročil. Rozhodně by o nešel obejmout. Jednalo by se tak o naprostou ztrátu sebeúcty, soudnosti i hranic.
- Nemocní lidé psychicky či fyzicky nejsou dost duchovní - blbost- oni většinou jsou v té cestě už dál než ti zdraví, protože ta nemoc, ta bolest je jejich průvodcem, která je k tomu dovede - s výjimkou těch, kteří nemoci podléhají, svádějí na nemoc vše atd.
Ve chvíli kdy to pochopíte, nebo kdy se na to snažíte přijít, problémy zmizí buď úplně nebo postupně. Rozhodně nesnesitelná bolest dokáže ustat během sekundy, z vlastní zkušenosti to vím.
Spoustu věcí jsem si vyléčila, ale některé mě ještě trápí, protože jednak nás všechny ovlivňuje silně okolí a jednak dokud žijeme, máme se co učit. Nejúčinnější je se ptát svého těla - co se mi snažíš říct?
- "musíte být pozitivní" - hovadina. Duchovní život - nazývejme ho raději pokojným životem - znamená, že přijímate život, tak jak je. Že vidíte souvislosti ve svém životě. Že ste probudili mystiku ve svém životě - že nasloucháte událostem kolem sebe, živlům, matce Zemi a sobě samým. Pokud budete pořád pozitivní - zničíte si život, vytvoříte si v sobě napětí a to je celý. Být pořád pozitivní, znamená, jít proti životu - počasí taky není pořád slunečné a klidné a tím, že budete vytěsňovat bouřky, vytěsníte i jejich sílu, nutnost a krásu. Můžete usilovat o stálý vnitřní klid. Přesněji místo usilování, ho žít. To ano. To lze. Já to neumím udržet pořád ani zdaleka, ale vím že to lze. Rozhodně je to reálné narozdíl od představy se každý den nuceně usmívat a přitom uvnitř potlačovat všechno, co je naší součástí.
Každý z nás má vlastní život, vlastní účel. A Bůh/ Vesmír/Synchronicita/Jednota je zde aby nám dal šanci a ve chvíli, kdy mu vykročíme vstříc, vykročí vstříc i on nám.
Anna Gaia Rose
2024 ©