Partnerské vztahy
V průběhu života procházíme partnerskými vztahy...potkáváme lidi a někteří se zdrží kratší dobu, jiní delší a někdy je to jen mrknutí oka.....
A to ste trošku liší s představou kterou nám ukazují vlastně už od mala v pohádkách, že se potká bojovník s princeznou a jsou spolu...tak nějak jsem se naučili posuzovat vztahy podle toho, jestli to "vydrželo"...často se zapomínáme podívat na to, zda ty lidé jsou spolu dlouhodobě opravdu šťastní a nebo žijí v prázdném vztahu jen vedle sebe ...
Některé vztahy ale mají svou dobu trvanlivosti...dva lidé se potkají a mají se něčemu naučit..i kdyby z toho vztahu odcházel jenom jeden s novým ponaučením....tyhle vztahy tady nejsou, aby vydržely dlouho, a čím déle se je snažíme nějak udržet, ať už ze strachu ze samoty, či jiných motivů, je to náročnější a náročnější až nemožné a člověka to úplně vyčerpá......
V těch vztazích se učíme přes vzorce chování, je dobré se podívat, zda se nám neopakuje stejný vzorec chování od partnera, v jakém jsme vlastně doma vyrůstaly...a pokud ano, prozkoumat to jak to na nás působí, jak nám to ovlivňuje myšlení vnímání sebe samého i světa kolem.. a také se zamyslet zda náhodou to co nám vadí na druhém, neděláme sami, byť v menší míře....jindy to není o zrcadlové efektu, ale o tom proč dopustíme, aby se k nám takto partner choval..protože pokud žijete s násilníkem gamblerem či alkoholikem....je přeci vaše volba, že v tom vztahu pokračujete, v takový moment je dobré se ptát - "proč si tohle dělám?" Aby mohl zcela odejít jistý vzorec, je to třeba prožít, pamatovat si ponaučení a pak to odpluje samo..a vy tak nějak cítíte - ano tady mám hotovo....
Někdy se nám nepoštěstí být s daným člověkem, tak dlouho aby došlo k tomu momentu - "tady mám hotovo" ...a tak někdy i tři roky nebo deset let po rozchodu nás to ještě k danému člověku táhne, i když vlastně víme, že s ním být nechceme....to proto, že jsem se od něj ještě nenaučili, vše co nás naučit měl....a jakmile se to stane, a porozumíme zpětně co mělo být to sdělení, pouto zmizí...
Aby mohl být jakýkoliv vztah dlouhodobě funkční je třeba objevit kdo jsem, co mám rád, co naopak rád nemám, jaké jsou mé hodnoty a cíle.....a pak je třeba umět lidi ctít a respektovat, což zní tak nějak samozřejmě, ale dnes se to už moc nevidí. Nemyslím tím respektovat ve slovech, ale přitom v hlavě a v srdci mít nastavené zcela něco jiného....
Dlouhodobý funkční vztah se zakládá na blízkosti, důvěře a měla by tam aspoň nějaká fyzická přitažlivost....pak už je to samozřejmě na tom, co oba dva budou dělat, pro to, aby vztah zůstal funkční a oboum přinášel pohodu a lásku :)
Samozřejmě přijdou ve vztazích temná období..někdy se jeden partner potýká s velkým smutkem, potom se druhý potýká se zdravotními potížemi a mění to mírně dynamiku vztahu, protože už nejsou schopni udržovat stejnou péči k tomu druhému......a to jsou situace, kdy se vztah posiluje nebo zlomí...kdy se odhaluje jeho opravdovost....
Upřímně řečeno když je nám sedmnáct let, přijde nám jeden rok života, kdy se trápíme jako neskutečně dlouhá doba. Jak dospíváme, kolem třiceti let už ale víme, že jeden rok je pouhý mžik a že ten koho milujeme, stojí za to, abychom zůstali....
To máme k té teorii...Ale co když jsme bez vztahu a partner pořád nepřichází? Většině z nás do života nepřijde ten pravý partner na poprvé a někdy ani na popáté....
A to je v pořádku...každý máme jiný životní příběh...
Někdo porozumí tomu, co znamená milovat ve dvaceti letech, jiný ve čtyřiceti letech a další nikdy....A ten vhodný partner nepřichází vždy ve stejný moment, kdy porozumíme tomu, co znamená doopravdy milovat....
Cože to tedy znamená milovat? Jednoduše to lze vystihnout tak - přeju tomu druhému štěstí, ať už to zahrnuje mou přítomnost či nikoliv...pořád jsme ale lidé a když máme toho člověka pustit chvilku zabolí....když jsem to zažila poprvé, a nechávala druhého odejít, bylo to opravdu silné spektrum emocí, ale v srdci jsem cítila, že jsem ráda, že je šťastný a na tom jediném opravdu záleželo....
Být sobecký a dělat si nároky na někoho je poněkud dětinské...ano samozřejmě je něco jiného pokud jste pár, jste partnerovy věrní a on vás potají podvádí....to už je něco jiného - vyspělý vztah je založen na jisté dohodě - např. budeme si věrní, budeme respektovat přátele toho druhého, jeho záliby a i jeho prostor a tak dál.....já rozumím tomu, že pro některé lidi je těžké zůstat věrný a tak ať žijí v otevřeném vztahu s někým, komu to nevadí....vztah založený na lži nemůže být dlouhodobě prospěšný ani pro jednoho...
Nevyspělé vztahy jsou mezitím založeny na manipulaci.... není tam prostor pro otevřený dialog....je to neustálá snaha vlastně toho druhého změnit do jisté formy, kterou bychom si tak nějak představovali...čímž útočíme na integritu jeho bytosti.....a po čase buď odejde nebo zůstane a stane se silnější a pak odejde, a nebo ho to zlomí....vlastně ani jednou to nekončí pro vztah dobře..je to prostě jen fáze...
Vlastně aby byl mohl být dlouhodobě vztah udržitelný a naplňující mělo by být mezi těmi být jisté propojení....něco neuchopitelného, co vlastně je pořád táhne k sobě...a teď nemyslím pudovou přitažlivost ale tu duševní....
Zatímco u té pudové přitažlivosti určitě sami víte, že často naprosto báječný sex ste měli s lidmi, s kterým ste ale třeba nemohli chodit, nebo ten vztah byl tak dramatický,že vám více bral než dával.....jednoduše na nadrženosti pevný vztah nepostavíte....a stejně tak ani na ničem povrchním jako je vzhled či finance.....ve chvíli kdy pak jeden partner ztratí vzhled či majetek vztah okamžitě končí.....
Některé vztahy spíše o sexu nás učí o naší vlastně pudovosti....
Jiné zase nás skrz projekce učí v čem jsme fakt v chování trochu mimo a na čem bychom měli zapracovat...
Nebo nám připomínají stará zranění, abychom si jich všimly a mohli je zahojit...Další vztahy nás učí, co to znamená milovat a přijímat druhého člověka...
Někdy nám byť i ty nejkratší momenty spojení s někým připomínají, že ještě něco takového můžeme cítit, i když to nebude s tímto člověkem, ale dá nám to trochu víry do budoucna...
A někdy nám to vyjde a zažíváme krásný vztah, kde je přirozeně respekt a láska a zájem o štěští toho druhého....
Někdy se dokonce stane, že učící vztah přejde ve vztah bytostný....tedy oba se učí oba spolu rostou a pak dojdou do bodu zlomu, kdy to znamená, že se buď rozejdou a nebo dojde k transformac...pokud nastane druhá varianta, celý vztah se promění a začíná úplně nová úroveň vztahu, jen s tím samým partnerem :)
ještě k tomuto článku připojuji úryvek z knihy Analytická psychologie na toto téma od Carla Gustava Junga:
„Žáci se ptali svého Mistra, jaký je rozdíl mezi chemií a alchymií ve vztazích mezi lidmi a on odpověděl těmito krásnými a moudrými slovy:
Lidé, kteří hledají Chemii, jsou Vědci lásky, jsou zvyklí na akci a reakci.
Lidé, kteří naleznou Alchymii, jsou Umělci lásky, neustále vytvářejí a objevují její nové způsoby.
Chemici milují z nutnosti.
Alchymisté podle své volby.
Chemie umírá s časem,
Alchymie se v průběhu času rodí.
Chemie miluje obal.
Alchymie se má potěšení z obsahu.
Chemie probíhá.
Alchymie je tvořena, budována.
Každý hledá Chemii,
jen někteří najdou Alchymii.
Chemie přitahuje a zároveň odpuzuje machisty i feministky.
Alchymie integruje mužský a ženský princip,
proto se stává poutem ve vztahu svobodných jednotlivců
s vlastními křídly, a ne v přitažlivosti způsobené rozmary ega.
Závěrem Mistr řekl, dívaje se na své studenty:
,,Alchymie spojuje to, co Chemie odděluje.
Alchymie znamená skutečné manželství, Chemie znamená rozvod, jak vidíme každý den ve většině párů.
"Začněme budovat vědomé vztahy,
protože Chemie donutí stárnout naše tělo,
zatímco Alchymie nás vždy bude hladit zevnitř " C.G.Jung (Analytická psychologie)
Anna Gaia Rose
2024 ©