Obyčejné tváře, výjimečné duše – indigové děti
Na začátek by bylo vhodné zodpovědět otázky - Čím jsou tyto děti tak odlišné? Proč se nazývají indigové?
Odlišné opravdu jsou, vždy trochu vyčnívají a nedokážou být „normální“, i kdyby se o to snažili sebevíc, k nim určité vlastnosti a rysy prostě patří. Název indigové se odvozuje podle barvy jejich aury, která se dříve u lidí téměř nevyskytovala. Indigové děti jsou velmi staré duše a často přicházejí na svět již se vznešeností aristokratů a moudrým pohledem v očích. Nazvala bych je také jednoduše jako vědomé děti.
Mezi nejvýraznější společné rysy těchto dětí spadá důvěra v ně samotné, proto nemají o sebe strach v situacích, kdy jiní lidé panikaří. Jednoduše cítí, že si tady „zaslouží být“ a už jako děti vnímají sebe jako rovné všem ostatním. Mají vyvinuté vnímání jinak než ostatní – jsou velmi empatické a celkově citlivější, přirozeně vnímají, co ostatní přehlíží - poznají jak se člověk cítí, poznají když člověk lže nebo se přetvařuje a jakoukoliv snahu o manipulaci taktéž vycítí, dokonce i v situacích kdy si ani dotyčný neuvědomuje, že se pokouší manipulovat.
Jejich chování je v souladu s láskou, ctí a mírem. Na tento svět přicházejí s darem - vnímají energie ostatních, tedy i proudění své vlastní a nebo se to v průběhu jejich života objeví. Stejně tak některé děti si pamatují zážitky z minulých životů, ačkoliv to většina dospělých považuje jen za výplody dětské fantazie, nemusí mít dospělí vždy pravdu. Z logického hlediska, takto malé ěti kolem 2-4 roku to začínají vyprávět a neznají ještě něco význam lž. Hlavně děti zapomenou často, že něco takového řekli, jde to přímo z jejich duše. A proto je dobré je vyslechnout a uvěřit jim. Nemusíte to dále rozebírat, ale pokud jim budete věřit, budou se s Vámi cítit v bezpečí a budou se více rozvíjet jejich dary. Indigové děti nikoho kolem sebe neomezují a to očekávají i na oplátku - mají problémy s absolutní autoritou – jejich respekt si člověk musí zasloužit, nedokážou někoho poslouchat jen z toho titulu, že je to rodič, učitel apod. Nicméně pokud jste rodičem takovéhoto dítěte a je opravdu velmi silná osobnost, nezapomeňte, že vy máte roli rodiče a je třeba vymezit dítěti jisté hranice co smí a co nikoliv, je to nezbytné pro jejich další vývoj, stejně jako u jiných dětí, jen jde o to jakým způsobem to udělat. :)
Indigové děti frustrují zavedené systémy, které postrádají rozvíjení a kreativní myšlení. Hned vidí několik způsobů jak něco udělat zajímavěji (výsledky jejich inteligenčních testůvětšinou překračují 120), často je to pak ve škole staví do pozice „buřičů“.
Mají cit pro spravedlnost - jakmile je někomu ukřivděno, neradi to vidí, i když toho člověka (nebo zvíře) neznají, postaví se za něj anebo to alespoň chtějí udělat.
Co nám tyto děti hlavně předávají?
Připomínají nám, že si všichni máme hrát, smát se, být svobodní a vnímat každý okamžik. Lidé zapomínají, že ve výsledku vytváříme jeden celek a proto se máme k sobě chovat s láskou – indigové děti toto v sobě mají zakořeněné a nikdy na to nezapomínají.
Indigové děti mají společné rysy, ale neznamená to, že v chování si jsou podobní jako vejce vejci. Lidé, kteří se důkladněji věnují těmto dětem, je rozdělili do čtyř typů. Nejsem sice zastáncem kategorizování stejně jako u Hippokratovy typologie 4 temperamentů – ve které se málokterý člověk ztotožňuje jen s jednou variantou. Nicméně dělení u indigových dětí poukazuje na jejich rozdílnosti.
Jedná se o humanisty, konceptualisty, umělce a interdimenzionalisty.
Humanisté jsou hyperaktivní, více společenští, neumějí si hrát s jednou hračkou – jsou velice roztržití, přesto jsou náruživými čtenáři. Jejich náplní práce bývá služba lidem – ze zaměstnání mívají nejblíže k právníkům, lékařům, politikům. Názory humanistů jsou vyhraněné.
Konceptualisté mají blíže k projektům a věcem nežli k lidem. V dětském věku jsou atletické typy a v především v pubertě mají sklon k závislostem. Náplň práce, která je láká, je obsažena v povoláních jako – inženýři, architekti, piloti.
Umělci jsou velice citliví a tvořiví. Zajímají se o umění a ve všem vidí nejdříve tu tvůrčí stránku. V dětském věku často střídají druhy umění, než si v pubertě vyberou ten, který je jim nejbližší.
Interdimenzionalisté bývají odtažitější a nejvíce hloubaví. Do světa vnášejí nové filozofie. Ze všech typů mají nejblíže k rváčství.
Hyperaktivnost je velmi častá u všech typů indigových dětí. Příčinou je nadměrné množství energie. Spoustě dětem je chybně diagnostikována porucha pozornosti, někdy jim ještě doktoři předepíší léky jako Ritalin a jiné, následně považují problém za vyřešen - to je ale chyba. Stačí děti vnímat, přistupovat k nim jako k rovnocenným, poté spatříte jejich krásnou duši, talent a inteligenci.
Ve škole indigovým dětem nevyhovuje hned několik věcí:
- V 1. třídě se setkávají s kolektivem dětí, které vnímají odlišně a tedy se i jinak chovají. Pokud dítě nemá nikoho kdo by jej chápal, často se uzavře do sebe.
- Princip autorit a nelogické systémy.
- Příliš mnoho vjemů kolem sebe – mnoho povah lidí, spoustu druhů energie. Chvíli dítěti trvá než ho to přestane rozptylovat.
- Způsob učení nebo-li „papouškování“ – poslouchat, zapsat si poznámky a pak se to učit nazpaměť. Jenže pro indigové děti je prostý způsob memorování výrazně obtížnější – potřebují totiž projevit ve škole své nápady, objevovat něco nového a rozvíjet to, nejen se to „šrotit“ nazpamět. Při učení indigovým dětem pomáhá využívání dalšího smyslu – hmatu. Pokud mají v ruce míček nebo při pouslouchání výkladu je jim dovoleno si kreslit nebo dělat jinou manuální činnost, zlepší jim to soustředěnost a udrží déle pozornost nad přednášenou látkou.
Co jim může pomoci při náročnějších zkouškách pro zlepšení soustředěnosti, aniž by do sebe musely cpát léky?
Potravina – modrozelená řasa anebo mě velice pomohl při maturitě doplněk stravy v tabletách – Guarana, protože zklidnit mé myšlenky a soustředit se na učení bylo v tu dobu často nemožné, hodně mě rušili různé druby energií. Nicméně jsem měla lepší soustředění, ale má kreativita se snížila, proto doporučuju brát jen krátkodobě. Při nadměrném množstvím energie pomáhá sport nebo když se projdete bosí po trávě. Lze také přebytečnou energii nashromáždit do nějakého předmětu (nejlépe kamene jako je ametyst apod.).
Pomáhá taky meditace na uzemnění -vědomě semi představit, že ste strom a z vaší kostrče vrůstají kořeny do Země a z vaší krční páteře směrem nahoru se tvoří krásná koruna stromu. Tato technika má obecně zklidňující charakter.
Možná si říkáte proč jsem nenapsala na začátku, že jsem indigové dítě nebo jak jsem to zjistila – nepovažuji to nějak za důležité zmiňovat to do detailů a znám spoustu indigových dětí, nemyslím si, že je podstatné, aby se tím člověk nějak definoval. Pojem indigové děti v mých 18 letech zněl v hlavě pořád dokola tak dlouho, než jsem se konečně dokopala k tomu, abych si o tom zjistila víc. Nejprve pomocí internetu, poté jsem si koupila knihu. Při čtení příběhu jednoho indigového chlapce, ve kterém popisoval své dětství, pubertu, pocity a myšlenky, jsem se rozbrečela štěstím. Zjistila jsem že existuje někdo, kdo vnímá vše stejným způsobem jako já a když mi ostatní dříve tvrdili, že jsem naivní nebo mé hodnoty nespadají do současného uspěchaného světa. Bylo dobře že jsem se nepřizpůsobila ostatním, ten příběh dodal sílu mému přesvědčení. Důvod proč píšu tento článek, je že si přeji, aby byly tyto děti lépe pochopeny a nemusely zažívat pocity frustrace tak často jako já, ale společnost jim byla více nápomocna. Přesto že tyto se rodí s úžasným vnímáním a vlastnostmi, zároveň jim často chybí pocit pochopení a potřebují cítit kolem sebe lásku. Pokud tomu tak není, mohou na určitou dobu zcela rezignovat nebo mít sklon k závislostem – mají problémy jako jiní lidé, jen se jejich dar může proměnit na chvíli v prokletí, jelikož mají větší sebeuvědomění a to jejich špatné emoce a myšlenky znásobuje.
Obecně bych indigové děti.. stejně tak děti zvané křišťálové či duhové a podobně...označila za vědomé bytosti....které mají otevřené srdce i otevřenou duši a vědí v každé buňce svého těla, proč jsem přišli....
Rodičům těchto dětí bych dala jednoduchou radu – dejte jim vždy na výběr, nepodceňujte je, ale také nezapomínejte, že jsou to děti a potřebují si hrát. Když nevíte, co potřebují nebo jak jim pomoct – zeptejte se jich, oni vám to poví. Forma trestání jako zákazy, výprasky nebo vzbuzování pocitu viny na indigové děti vážně neplatí, jenom se uzavřou víc do sebe a svůj názor si budou prosazovat stejně – spíše je nějak motivujte a promluvte si s nimi otevřeně.
Čerpám nejen z knihy Indigové děti – nové děti přicházejí (autoři Lee Carrol a Jan Tober), ale také z vlastních zkušeností a ze zážitků s jinými indigovými dětmi. Mohla bych se dále a dále rozepisovat, pokud chcete více informací, výše zmíněnou knihu vám mohu jen doporučit. Další informace lze také objevit na facebooku ve skupinách indigové děti, kde si tito lidé vyměňují názory, zážitky a zajímavé odkazy. Doporučuji také film o alternativním vzdělávání s názvem Summerhill.
Lidé v dnešním světě se odklánějí od svých hodnot a osudů a proto na zemi přichází lidé jiní, zcela odlišní, aby ukázali světu, co přestal vnímat. Vidí a cítí to, co jiní odmítli a zablokovali - protože bez uvědomění mají snazší život, ale to není smyslem lidského bytí. ;-)
Anna Gaia Rose
2025 ©