Dobrovolnictví a jeho síla

Napsal Gaia (») v pondělí 7. 1. v kategorii Ze života, přečteno: 304×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

 Dobrovolnictví a jeho síla

 

Přemýšleli jste  někdy, proč pomáháme lidem?  Proč právě v těžkých chvílích vnímáme pospolitost lidství a probouzí se v nás něco, co dlouhou dobu spalo?

Já nad tím  přemýšlela hodně, ale hlavně jsem to vnímala ve svém životě v těch nejvypjatějších situacích, ať už se týkaly mě, či nikoli.

Pomáháme lidem, protože se cítíme dobře, když vidíme radost, kterou druhému působíme. Pomáháme, protože nechceme nechat ostatní trpět, uvědomujeme si, co prožívají a náš morální kodex je natolik silný, že to nemůžeme nechat být.

Chceme být tady pro ty, kteří to ocení. Je jedno čím si my procházíme právě teď,  protože ne všechno se točí kolem nás.

Zajímavá věc ohledně laskavosti je, že čím více jí dáváme, tím víc jí máme. Možná, že právě tak vnímáme ještě stále naše srdce bít. Není to o tom mít dokonalý život, ale žít  jeden opravdový. Potom nemáme touhu  po nekonečnu,  po vlastnění, po moci, ale prostě jenom jsme a to stačí. Tak poznáme, že naše duše je naplněná.

Sama jsem začala s dobrovolnictvím v 17 letech, chodila jsem za dětmi z azylového  domu, vytvářela jsem jim program, hráli jsme si, učili jsme se. Po čase se pak odstěhovaly a přišly zase jiné děti. Nečekala jsem kolik  radosti a vděčnosti mi děti předají.  Chtěla jsem, aby měly hezčí den, když už jejich životní situace byla náročná  a  při věnování času jim, jsem toho spoustu zjistila o nich samotných, o životě i o sobě samotné. Teď pracuji jako koordinátorka dobrovolníků a podílím se na spoustě zajímavých akcí. Asi nejbližší jsou mi potravinové sbírky, protože vím, že potraviny, které vybereme a od lidí, pomůžou těm, kteří je opravdu potřebují.

Sama vím, že když se nebojím být tu pro druhé,  tak ztrácím ostatní strachy. Díky tomu jsem se naučila tu být také sama pro sebe.  Nemění to nic na tom, že nikdo vás neprovede tím největším peklem, tím vnitřním bojem v každém z nás, to musíme sami.  

Ano tak to je, tak to život zařídil, aby  nás posilnil, nejdříve nás oslabí, i díky tomu se naučíme vážit si všeho, co máme. A tak si myslím, že to nejmenší co můžeme dělat jeden pro druhého, je tu být pro sebe navzájem. Život  je život, jiný nebude, ale my lidé jiní být můžeme.Tak tu buďme pro sebe navzájem.

 

Ruka1

Anna Gaia Rose

/ zdroj obázku -  http://www.lidsketvoreni.cz/fotog.php?f=2&s=21 /

Komentáře

Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel třináct a nula