Pro život

PRO ŽIVOT 

Sedím tady ...právětady a píšu tato slova ...slzy mi stékají po tváři...

Proč jenom teď píšu? Pro život... Pro oslavu našeho života, vždyť  my všichni zapomínáme, jaký dar máme možnost využít...Jaký dar i prokletí. Ale bez prokletí by nebyl nevznikl boj...bez boje by  člověk nepoznal klid.....a nebyla by úcta k přeživším...

A to my jsme. Ano my jsme přeživší. Kdybychom nebyli, nemohli bychom číst tato slova... Tak cože to máme vlastně  oslavovat?

Naše výhry...naše první kroky...naše první slova...naše první objetí...první polibek...první milování...první koupání v moři....první..... A pak každou možnost zopakování...

Byla jsem na pokraji smrti dostkrát na to, abych věděla, že se nebojím... protože vím, že každý den žiju, jak můžu...protože vím, že všichni, které miluji nebo jsem milovala to ví a vždy věděli..protože jsem rozdala radosti, kolik jsem mohla..protože jsem pomohla lidem, když mě o pomoc požádali a i když nežádali .... Protože jsem žila... A pořád jsem tady.. žiju a přesto se mi někdy stává, že zapomínám jak velký dar to tady všichni máme...Ale když se zastavíte podíváte se do zrcadla do svých očí .....podíváte se opravdu hluboko zahlídnete svou duši...

Když se podíváte na nebe pocítíte tu svobodu....je jedno na které části světa budete stát, nebe je přístupné nám všem. Když se zaposloucháte do zpěvu ptáků a když začnete vnímat vítr jež hladí vaši duši, dojde vám že jediné prokletí tohohle života je, zapomenout jak velkým darem nám život je...

Pozn.

Proč jse tento článek v sekci - uzdravení těla?

Čím více se nebráníme životu, čím více život přijímáme, tím lehčí se cítíme a tím více zdraví máme....  Některé nemoci však naší součastí jsou a také budou.....to neznamená, že neumíme žít...to znamená že se  tady máme něčemu nového naučit :)

Anička Gaia Rose :)