Sebe najdeme tam, kde jsme se ztratili
(Depersonalizace)
Narodili jsme se sem. Na tuhle planetu se svým vlastní kouskem duše. Proč kouskem? Protože každý z nás je jeden maličký kousek, bez kterého by tenle celek nebyl kompletní. Ale někdo cestou ztratil ten svůj kousek. A někteří lidé vláčí své tělo dál, vláčí ho jakoby ani nebylo jejich, jelikož bylo zasaženo smutkem duše. Pokud smutek přetrvá dostatek dlouho, pokud se ozývá duše příchází vztek. Duše vyžaduje změnu. To je čas navrátit se ke své podstatě a připojit ztracené části zpět. Je čas si položit otázky.
Co vás donutilo vzdát se nás samých? Co ve vás zanechalo takový smutek?
Co bylo pro vás natolik neúnosné, že jste se raději duševně odstoupili.
Bylo to když jste se přestěhovali a ztratili přátelé? Bylo to když vás učitelé ponižovali před třídou?
Bylo to když vás děti šikanovali ? Bylo to když vás rodiče bili páskem?
Když vám umřel někdo, koho jste milovali? Když jste museli popřít kdo jste, jen abyste přežili?
Kde je ten moment - kde ste se odpojili sami od sebe?
Vzpomeňte si. Vaše paměť má tyto vzpomínky velmi pevně uložené, stačí se k nim dostat. Vaše duše po nich volá. Vzpomínky kdy sami sebe pozorujete ze shora či z boku, nebo vzpomínky které jsou pro vás přiliš bolestné a vytěsňujete je.
Pokud ste tyhle momenty ve své paměti našli, prociťte je. Připojte je zpátky k sobě.
Může se Vám to zdát nemožné. Některé křivdy se vám mohou zdát neodpustitelné. Já vás chápu. Teď i vy najděte pochopení k sobě. Prociťte to naplno. Prožijete to znovu a tentokrát tak, jak to opravdu cítíte. Nejlépe někde, kde máte klid. Nikdo jiný u toho nemusí být, tohle je váš proces a vaše emoce, které potřebují přestat viset ve vzduchu a potřebují přijetí.
Pokud člověk je dál ztracený.. důsledkem nedostatku duše...tedy sebe samého je rozpínající se vnitřní prázdnota - tehdy duše volá - "chci zpátky". Stejně další důsledky tohoto jsou - člověk nemusí sám sebe poznávat v zrcadle, či má pocit že jeho tělo mu nepatří a tak dále takto se proojevuje depersonalizace - tedy oddělení od sebe. Proto je důležíté žít v pravdě, být tím kým ste, a to tak co nejvíc to jde.
Zaměřte se na to, co vás nabíjí, co vás baví. Kdy si říkáte, jo to je to ono, to je to proč jsem se narodil.
Všimli ste si, co vás doopravdy baví, co je vaší přirozeností a co vás samo o sobě nabíjí energií?
Znáte se?
Víte tady na světě se často po nás chce abychom dospěli, ale většina z nás neměla ani šanci být dětmi.
Ono to nemá být tak, že jako dospělý už v sobě nemáte dětskost - dětskost a dětinskost je velký rozdíl. Ste pořád dětmi - v srdci můžete mít tu dětskou radost akorát k ní přibude zodpovědnost a spoustu nových dovedností a zkušeností. Ale to dítě vevnitř potřebuje být pořád živé a hravé. Tvořivé a radostné. Není - li tam, čeká až ho přivoláte a znovu ho probudíte.
Tak ho probuďte.
Probuďte sebe.
Úsměv na tváři. Jiskru v očích.
To je celé.
Ono naše radostné dítě v nás nepotřebuje totiž k radosti skoro nic - ono vidí krásu v tom, co je.
Anna Gaia Rose
2024 ©