Připraveni vzlétnout

Připraveni vzlétnout

Ráda bych s Vámi sdílela nedávny zážitek z jednoho výletu. Se skupinou známých jsme si udělali výlet na Veselý kopec.

Součástí  této výpravy byla i výstava historických strojů. A tak jsem tak zůstala stát.  Vyvolalo  to ve mě hned několik dojmů a pocitů.
Někteří z vás při pohledu na historické stroje vidí minulost vznešenost a cítí nostalgii....Někteří mají  obdiv k tomu, kdo to vymyslel.

A já cítím obdiv ale také vnímám svůj smutek.. smutek nad lidskou marností...vidím kolik továren se muselo postavit a kolik dělníků muselo trpět ...kolik horka se muselo vyrobit a kolik potu museli  lidé vydřít.....A jen pro to, aby někdo si urychlil cestu, jen pro to, aby se někdo mohl vozit...jiní musejí svůj život ničit..svůj vývoj zastavit .....A musejí své těla vléct jako by jim ani nepatřila, protože jejich duši zaplavil smutek...Jejich práce ztratila duši, ztratila kouzlo.....to vidím já...vidím to, že lidé odevzdali své já....odevzdali  potenciál....odevzdali  sílu.... lidé přikřli poslání lidem dle jejich rodového narození a i tím  je připravili o volbu být tím, kým jsou...o to zasloužit si své místo ve společnosti...
Vidím, že  ztratili své já....vidím, že odevzdali svou sílu..jako lid...jako národ...jako lidstvo....téměř všichni ztratili  své místo....ztratil každý své místo a tak jsme i ztratili své místo na této planetě jako jeden celek....lidé se stali oběťmi své vlastní malichernosti....stali se vším, proto aby přežili...Ale zapomněli se stát sebou, aby žili....

My všichni jsme vytvořili zbytečnosti, abychom se cítili užiteční....A oddálili se od přírody jenž jako jediná nám mohla přinést klid.....zničili jsme vše co jsme mohli ....zničili jsme vše, kvůli chvilce potěšení.....zničili jsme život planety....kdo toto jednání může považovat za vyspělé? Za inteligentní?  Považuji toto konání za výsledek lidské duše, jež trpí....neboť kdo trpí nedostatkem vytváří přebytek....kdo se cítí být malý, potřebuje být největší........ šťastného člověka poznáte tak, že on skoro nic nepotřebuje....on nic nepotřebuje, aby mohl být šťastný....má svou vlastní vnitřní svobodu a takovýto člověk raději zemře, než aby byl pokořen jeho duch...proto indiánská duše se rodí k nám....rodí se v nás...budi se v nás...cítíme to při pohledu jeden na druhého....jsme konečně tím, kým máme být..konečně se rodime v tom největším zmatku.....konečně jsme tak ztraceni a vidíme propast, do které se řítíme jako lidstvo, že jsme připraveni vzlétnout.

Tak Vás prosím přátelé, leťme.

Anna Gaia Rose