Překročte svůj stín
Co vlastně znamená žít ve svém stínu? Znamená to, že nemáte svobodnou volbu, znamená to, že ať se snažíte sebevíc světlo Vám v životě schází.
Jak se něco takového stane?
Dejme tomu, že se narodíte jako dítě v rodině kde Vaše matka věří tomu, že všichni muži na světě jsou zlý. A Váš otec Vás opustil ještě než jste se narodili. A Vaši sourozenci si z Vás pořád dělají srandu. Vy ste sice dítě, ale uvnitř sebe víte, že tady něco nesedí, že to přece takto nemůže být. Přece svět nemůže být tak hrozný, přece všichni muži nemůžou být zlý. Přestože Vás matka ani sourozenci nemají rádi, věříte tomu, že na světě existuje člověk, který by Vás měl rád. Nedokážete dál snášet tolik nenávisti a bolesti, ale ste dítě, nemáte kam utéct a tak se zablokujete. Uzavřete se do sebe, do své vlastní bubliny. A okolí ignorujete, žijete ve svém tichu, v tichu bubliny, kde ste alespoň trochu v bezpečí a už za Vámi nemůže všechna ta nenávist.
Jenže takhle se uzavřete i vůči všechnu světlu, láska k Vám nemůže proniknout přes ten silný štít.
Žijete ve světě, který nikdo nezná a vy se bojíte bublinu trochu povolit, protože Vaše podvědomí si velmi dobře pamatuje co nastane pokud se otevřete lidem. Přijde bolest nenávist a zase se budete cítit, že za nic nestojíte, bude se Vám chhtít plakat. Ale pořád někde v hloubi duše máte naději, že to může být jinak, jenže protože ste zažili tisíckrát tu samou situaci ublížení, Váš program Vaše energie je naprogoramovaná aby přitáhla tuto situaci znova. Protože ji takto očekáváte ačkoliv si to nepřejete, věříte tomu, že takovýto je svět, protože to kde ste vyrůstali byl pro Vás celý svět, to považujete za normální.
Takže ve chvíli kdy vystoupíte ze své bubliny, abyste mohli vzít za ruku člověka, který se Vám líbí , on Vás vezme za ruku a velmi brzy Vám ublíží, bude na Vás zlý , bude na Vás křičet, bude ve Vás vyvolávat ty stejné pocity jako ste zažívali v dětství.
Tak se znova uzavřete. Bolí to víc než dříve, protože teď jste se opravdu odvážili vykročit s nadějí ze své bubliny a opět se Vám dostalo zklamání. Vaše naděje je zase o dost menší ale pořád tam je. Jenže to fakt bolí a jedinou obranou, kterou máte je Vaše bublina - poskytuje Vám bezpečí. Nikdo Vás už nemůže tak moc ranit, když si ho nepustíte k tělu.
Začínáte žít v začarovaném kruhu. Vidíte jen dvě možnosti - žít v bublině nebo zažít znova bolest a ponížení. Vzdáváte se naděje na jiný scénář tak dlouho, že zapomenete, že ve Vás nějaká vůbec ještě je. Přijde prázdnota a vy už nevíte kdo ste.
Co s tím?
Něco ve Vás pořád hlodá - přece takle zlý svět nemůže být - znáte i pár šťastných příběhů, a přece doufáte, že jeden takový byste mohli také zažít. Doufáte ale představit si to je už mnohem těžší, protože Vaše víra je tak malinká. Uvnitř sebe prostě nevěříte tomu, že si to zasloužíte.
Co s tím začarovaným kruhem? Co s tím stínem, který Vás pronásleduje jako byste byli snad prokletí, jakoby snad štěstí potkávalo všechny jen Vás ne.
Život v bublině není životem, a víte že už další selhání nechcete.
Bublinu si ponechte. Jen si ji trochu poupravte.
(When you were born in a world you don´t fit in, it because you were born to create a new one. - Pokud ses narodil do světa kam nezapadáš, je to protože ses narodil ke stvoření nového světa. zdroj anonym Facebook)
Vytvořte si z ní Vaše království. Vaše vlastní jedinečné království, kde je dostatek lásky, péče, jídla, blahobytu a všeho co potřebujete. Začněte se k sobě chovat hezky. Dopřávejte si všechno co si dopřávají lidé, kteří jsou šťastní. Takoví lidé si dopřávají spánek, odpočinek, výborná jídla, procházky s přáteli, večírky, zábavu, výlety a všechny radosti co tento svět nabízí. Váš vnitřní hlas Vám ale řekne - "ne to je přece zbytečný. Přece neutratíš tolik peněz za jídlo." To není Váš hlas - je to hlas Vaší mamky, která měla tři děti a málo peněz a tak šetřila kde se dalo , aby Vás uživila a vnucovala sobě i Vám myšlenku, že výborné jídlo je zbytečné. Ale vy si to jídlo zasloužíte, stejně tak jako Ti šťastní lidé. Jděte a kupte si ho. Začnou možná ve Vás výčitky, budete mít na sebe vztek, že jste udělali hloupost, že přece tohle je zbytečnost a vy vyhazujete peníze a nevím co všechno. Je to jen zvyk - je to jen zvyk - Váš ukecanej kámoš, kterýmu se nedá věřit, neposlouchejte ho. Prostě ať žvatlá dál, snažte se ho ignorovat. Když už bude k nesnesení broukejte si písničku, když se promění ve vztek trhejte krabice nebo choďte nebo běhejte nebo cvičte cokoliv dokud nezmizí. Je to jen zvyk - až si po páté koupíte dobré jídlo v klidu si ho vychutnáte. A až to uděláte po patnácté Váš otravnej kámoš už nebude mluvit, protože mu došlo, že ho prostě stejně neposloucháte.
A takle krok za krokem. dopřejte si objetí - dopřejte si radost - dělejte vše co Vám přináší radost. Dělejte vše, co ste si zakazovali a odpírali. Poznejte, že Vaše bublina může být plná štěstí a bezpečí. Poznejte to, že i když Vám něco okolí nedává, můžete o dát vy sami sobě. Dejte si uznání za všechny kroky, které se Vám povedly. Za tu změnu, kterou jste udělali.
Trvá to - nevyčítejte si, že Váš debilní kámoš ZVYK má milion příležitostí, kdy se projevuje, že Vám našeptává, že nejste dost dobří, že nikdo Vás nebude mít rád pokud nebudete dělat to a to. Prostě je to vůl. Nechte ho bejt. Všímjete si víc toho, co se Vám daří než toho co se Vám ještě nepovedlo.
Je to doslova boj se sebou. Ale můžete vyhrát.
Vy totiž chcete a ta naděje ve Vás začne růst. A pokaždé budete mít přival nové a svěží energie.
Pak budou dny, kdy to zvládat nebudete. Budete naštvaní na celý svět, na rodiče, na sourozence na všechny, kteří na Vás byli zlý i když jste jim nic neudělali.
Tak buďte. Dovolte si být naštvaní. Koho by to neštvalo?
Vyřvěte se, křičte kopejte do věcí, prožijte ten vztek. Nepotlačujte ho, akorát by Vám rupla cévka v hlavě a tahali byste nohu. Vztek má velkou sílu. A vy máte plné právo být naštvaní. Ti lidé Vám sice neublížili záměrně a prostě dělali jak nejlíp uměli, ale sitauce je taková, že to nebylo dost. Jenže oni si opravdu nemohli pomoct a jednali tak jak uměli.
Důležité je, že vy ste si to uvědomili. Že se měníte.
Váš boj po téhle fázi, může přejít postupně v úplné přijetí. Prostě se vyvztekáte a pak to přijmete jako fakt. Stejně jako tráva je zelená a obloha modrá a tak přijmete i fakt, že ste nebyli šťastní jako dítě. Mno a co? Teď už ste dospělý a teď to bude jinak.
Někteří lidé z Vašeho života zmizí. Už nebudete chtít být s lidmi, kteří si udržují tak pevné bubliny negativity a strachu jako ste to dělali dřív. Budete automaticky přitahovat jiné lidi do svého života. lidi, kteří vyzařují energii podobné té Vaší.
Přijdou Vám zcela jistě zkoušky. Někdo Vám bude ubližovat. Budete na něj milí a ono mu rupne v hlavě a začne na Vás křičet a znovu se Vám vrátí všechno co jste cítili. Všechny pocity hněvu a křivdy a strach a smutek a bolest. A najednou se to děje. Vy ste mysleli, že už ste se toho zbavili. Ale ne. Je to tady. Teď.
A vy zamrznete. Tohle je Vaše příležitost. Konečně se za sebe můžete postavit, jako dítě Vás možná nebrali vážně, ale teď je tady poměr sil zcela vyvážený. Už nejste dítě. Ozvěte se. Dejte najevo, že takto s Vámi nikdo zacházet nebude. Stůjte za svým přesvědčením i kdyby se Vám měli chvět kolena, a Váš hlas byl plný strachu. Udělejte to.
Pokud v první zkoušce neuspějete. Nic se neděje. Vesmír je poměrně trpělivý, pošle Vám tolik zkoušek dokud to nezvládnete.
Proto jsou někteří lidé šikanováni doma, ve škole později i v práci. Pořád a pořád dokola. Až jednou prostě řeknou - A DOST!
Takový člověk není chudák. Jen si prožil těžké časy, teď se naučil za sebe postavit, našel znova svou vlastní sílu a ví jak velkou vnitřní sílu má, protože ví jaké to je ji nemít.
Takoví lidé jsou silní. Našli znova sami sebe a pochopili, že je lepší být sám a vážit si sebe, než být obklopen lidmi, kteří k Vám nemají žádnou úctu.
Jakmile poznáte sami sebe, budete se rozmazlovat, budou k Vám chodit úžasné příležitosti, lidé, zajimavé nabídky práce. Celý život se Vám změní, jen protože ste se tak rozhodli vy sami.
Cesta člověka, který byl dlouho ponižován najde znovu svou vnitřní sílu je opravdu dlouhá. Proto Vám přeju spoustu sil a trpělivosti.
Můj příběh byl trošku jiný, ale moc dobře vím, že ta cesta stojí za to :)