Buď.
Pokaždé když se přistihneš, že děláš krok zpět, neutíkej zastav se.
Nadechni se
dýchej,
a teď se pomalu hýbej,
pomalu dýchej,
a běž.
A už se nezastavuj.
To není boj.
To není stres.
To je život.
Pokaždé, až ti někdo zase bude vyprávět co všechno nemůžeš, nadechni se a běž dál.
Pokaždé, až ti budou nadávat a shazovat tě, nadechni se a běž dál.
Pokaždé, až ti dojdou síly, zastav se a nadechni se.
Dýchej dokud znovu nenabereš síly.
Nenech zastavit svůj pokrok, ale zastav se, aby sis odpočinul.
Až budeš pochybovat o každém svém kroku, který si dosud udělal, věz, že si každý z nich udělat měl.
A teď si tady.
Teď si tady.
Stojíš zde nahý, odhalený, tvá křídla jsou pokleslá.
Ty jsi sám.
Jsi sám.
A nacházíš sebe.
Nacházíš sebe v celé své celistvosti.
Konečně jsi tím člověkem, kterým jsi se zrodil.
Konečně jsi.
Pochopil si, co znamená být.
Je to život. Je to všechno.
A ty dokud dýcháš, ty máš ten dar také.
Ty máš ten dar.
Ty!
Ty jsi tím darem.
VesMÍR tě stvořil v celé tvé kráse se spoustou krásných chyb.
Zdá se ti obloha nedokonalá?
Zdá se ti moře příliš slané?
Vidíš tu krásu motýlích křídel?
Vidíš tu dokonalou symbiózu všeho kolem?
Tak proč si myslíš, že jsi něco míň?
Proč si myslíš, že vesmír na tobě šetřil silami?
Proč si jen uvěřil, že nejsi, kým bys měl?
Proč si uvěřil že, nejsi dost hodný?
Že nejsi hodný lásky.
Ty jsi láska.
Vesmír je láska.
Láska je život.
Nic jiného.
Nic víc, nic míň.
Jediné v čem si pochybil, že si začal pochybovat o své předurčenosti.
O tom, že každý tvůj čin může být láska.
O tom, že láska není jen krásná a dokonalá. Láska někdy musí být i krutá, abys přežil. Láska je, jaká je.
A díky ní můžeme být.
Naslouchej sobě.
Pochop, že si našel odvahu nahlédnout za závoj iluzí jež utkala společnost.
Pochop, že máš odvahu podívat se do své duše, tak hluboko aby si zjistil, kým jsi.
Pochop, že si tyto kroky již udělal nebo se je chystáš učinit, proto buď hrdý na to kým jsi a kým se ještě staneš.
Anna Gaia Rose
2024 © 