Opravdová dospělost
Všichni v této zemi oficiálně dospějí v 18 letech, nicméně opravdová dospělost potká jen některé z nás přesněji - jen někteří z nás na ní pracují tak dlouho, až se jim to povede - a i pak je co zlepšovat.
Co tedy z mého pohledu je opravdová dospělost?
Přijímání skutečnosti - pochopíme, že věci nejsou takové jaké je vidíme, ale prostě jsou tak jak jsou.
Dospělost je uvědomění, že lidé se mění a všechno se mění - proto chápeme, že se někomu v životě dějí různé situace a pak se člověk transformuje. Tedy každý prochází různými fázemi, to nedefinuje člověka - že je takový, jen momentálně vidí život z jisté perspektivy.
Přijímáme fakt, že nás ostatní přijímat nemusí - někdo nás nikdy nepřijme a stejně tak někteří lidé nás doopravdy ani nevidí. Člověk který, nepoznal doopravdy sám sebe, nemůže poznat ani nikoho jiného.
Pochopíme, že máme chyby a že jich máme spoustu.
Pochopíme, že věci se lidem jen tak nestávají - náhody prostě neexistují, naučíme se vidět život z perspektivy, kde je vše propojené.
Chápeme, že máme své místo na tomto světě a toto místo je jen naše, protože nikdo na tomto světě není jako my.
Dospělost znamená, že pochopíme, že nejsme jen jedna stránka osobnosti - že máme tolik stránek osobnosti, které ve výsledku to kým jsme. Víme, že my určujeme, které stránky své osobnosti budeme posilovat.
Umíme říkat Ne, když potřebujeme říct ne.
Umíme uznat chybu a omluvit se - ne proto, že je to na místě, ale protože opravdu jsme nechtěli nikomu ublížit, přesto se to někdy stane.
Víme, že princové nepřicválají hned na bílém koni a že princezny nespí někde ve věži a nečekají na prince - ale že prostě potkáváme různé lidi a buď hned a nebo po čase pochopíme, že některým lidem musíme říct NE abychom těm správným v budoucnu mohli říct ANO.
Víme, že náš partner, nás má doplňovat.
Chápeme, že vlastně mít sami sebe je cennější než mít kohokoliv jiného - vlastně stejně ani nikoho jiného mít nemůžeme.
Pochopíme, že usilovat o čistý charakter a hezký život, je krásné, ale je třeba si pamatovat že je to ideál, nikoliv základ.
Umíme si udělat ze sebe srandu.
Nepotřebujeme být pořád šťastní, ale chceme být spokojení.
Víme, že někdy přichází temná období, ale po nich zase svítí slunce o něco jasněji.
Dospělost je neustálý vývoj, protože víme, kolik toho ještě neznáme. Někteří z nás se tam blíží, někteří tam již jsou. Každopádně ta cesta uvědomění si života a přijmutí věcí jinak, dospěleji, přináší s sebou jistý klid. :)
Chápání života je jako skládání puzzlí - začneme skládat dílky kousek po kousku, některé musíme vynechat, abychom je později mohli objevit a ve výsledku to celé dává smysl.
Anna Gaia Rose
2024 © 